Již naši prapředci se s oblibou zkrášlovali různými předměty a šperky. Tehdy sloužily nejenom jako symbol moci a bohatství, ale i jako forma komunikace a zároveň se jim přisuzovala magická a ochranná moc. 

Za nejstarší šperky jsou považovány korálky. Korálky si pro šperky vyráběli lidé už v době kamenné a to z různých semínek, lastur, kostí, kamínků a drápů.

Tyto první šperky vznikaly primitivními technikami výroby a jako materiál sloužilo především dřevo, kámen, hlína. Ke zdobení se pro šperky užívala perleť, lastury ale i zvířecí zuby a kosti.

Šperky a ozdoby z bronzu a ostatních kovů se začaly nosit až někdy kolem roku 2700 před naším letopočtem - v této době se lidé naučili opracovávat kovy.

Shodou náhod, jako vedlejší produkt metalurgické a keramické výroby, vzniklo sklo, které se postupem času ukázalo jako nejvhodnější materiál k výrobě kopií drahých kamenů pro šperky a bižuterii.

S narůstajícím zájmem o šperky se stále více kovářů a kovolijců začalo specializovat přímo na výrobu šperků a dovedli toto řemeslo téměř k dokonalosti. Nad některými obzvlášť náročnými šperky strávili zlatničtí mistři i několik let.

V průběhu historie podléhal módním proměnám nejenom šperk, ale i způsob jeho nošení.

V době gotiky ovládly módu hlavně šperky slyšitelné - rolničky a zvonky. Nosily se zavěšené kolem pasu nebo lemovaly rukávy a výstřih.

Knoflíky byly známy již v pravěku, ale jejich význam stoupl až v gotice, která přinesla úzké oděvy. Ty se nedaly oblékat bez zapínání, a proto se používalo šněrování nebo knoflíky, které začaly být používány i jako šperky.

Šperky se staly neodmyslitelnou součástí odívání každého, kdo něco znamenal. Například v renesanci,  částečně i v baroku a mezi měšťanstvem v 1pol. 19.století byl šperk nošen okázale jako demonstrace blahobytu, majetku a moci.

Dnes dáváme přednost uplatnění šperku jako módního doplňku.