HISTORIE PERNÍKU

Medové pečivo je zřejmě staré jako lidstvo samo.

Archeologové objevili jednoduché pečivo z mouky a medu v egyptských hrobech, v antice měly perníky slavnostní a symbolický význam. S postupem času bylo pečivo stále vylepšováno a obohacováno o nové suroviny a koření.

První typy perníků byly jednoduché placky, nebo perníky vtlačované do forem. Do 16. století se používaly formy z pálené hlíny, později je vytlačily formy dřevěné, často velice bohatě vyřezávané.

Perníky se připravovaly podle tajných receptů, které si každý perníkář pečlivě střežil a předával je pouze svému nástupci. Byly většinou dost složité a obsahovaly také drahé a tehdy ne vždy dostupné suroviny - zejména koření.

Těsto se připravovalo dlouhou dobu dopředu, několik měsíců a často i let se pak nechávalo odležet. Důvodem  proč perníky pekli muži byla značná fyzická náročnost přípravy surovin, jejichž váha se počítala na desítky kilogramů a které se musely prosívat, cedit, zahřívat, mísit…
Také hnětení samotného těsta trvalo dlouho a bylo velice namáhavé. A ještě náročnější bylo uleželé a ztvrdlé těsto naporcovat (muselo se z kádí vysekávat) a hníst tak dlouho, až bylo vláčné.

Perníky se tvarovaly, jak už jsem zmínila, v dřevěných vyřezávaných formách. Výroba těchto perníků byla velmi náročná už proto, že vyřezávání dřevěné formy je pracné a  samo o sobě uměleckým dílem. Perník se už dále nezdobil - měl jemné vzory už z formy, pouze se potíral kulérem, aby získal krásnou zlatohnědou barvu.

Právě pro svou pracnost a suroviny byl perník dlouho luxusním zbožím, které si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Perníkáře v Čechách málem vyhubili husité - lid o perník hrál i v kostky a to se nelíbilo ctnostným táboritům.

V lidovém prostředí perníkářství zdomácnělo teprve v 18. století s rozšířením chovu včel. V té době  byl perník jedinou  cukrovinkou přístupnou  širším vrstvám.

Rozvoj cukrovarnictví a s tím související výroba cukrovinek (druhá polovina 19. sloletí) znamenaly pro perníkáře postupný zánik. Cukrovinky byly módní novinkou a lákaly svým vzhledem.

Kvůli snížení poptávky přestali řezbáři vyrábět dřevěné formy a perníkáři začali používat formy plechové, které se používají dodnes.

Výroba perníků se přesunula do domácností.